Doba čtení 5 minuty.
Dnes už asi málokdo z nás při manikúře, ať už doma nebo v kosmetickém salonu, přemýšlí o historii této procedury. Péče o ruce a nehty je fenomén starý jako lidstvo samo, ale o jeho původu nemáme žádné informace.
Zpočátku byl důvod péče o nehty určitě praktický. Později, s rozvojem starověkých civilizací, vstoupilo do hry estetické hledisko. Archeologické nálezy jsou dokladem toho, že se tehdejší manikúra řídila pevnými pravidly a odrážela sociální postavení jedince. Opravdu? Ano vskutku.
Nejstarším dokladem péče o nehty jsou egyptské mumie z doby kolem pěti tisíc let před naším letopočtem, které si nechávaly zlacené nehty a konečky prstů barvit hennou. Víme, že starověké civilizace věřily, že dlouhé nehty symbolizují moudrost a pomáhají komunikovat s božstvy, takže kněží mívali dokonale pěstěné ruce. Ve starověkém Egyptě barva nehtů odrážela společenské postavení – čím vyšší postavení, tím tmavší barva. Královna Nefertiti a mnohem později královna Kleopatra považovaly vzhled vlastních rukou a nehtů za odraz jejich bohatství a postavení ve společnosti. Královna Nefertiti si dříve natírala ruce parfémovanými oleji a nehty si pak ošetřovala bylinnými tonizujícími výtažky. Barvení hennou dalo nehtům rubínovou barvu, zatímco Kleopatra preferovala terakotový odstín. Obě královny věřily, že čím výraznější barva nehtů, tím větší sílu dodává nositelce.
Nejstarší nález sady na manikúru na světě, vyrobený ze zlata a datovaný do roku 3200 př. n. l., ukazuje, že o své nehty pečovali i obyvatelé starověké Babylonie. Babylonské ženy si nehty lakovaly zlatem a stříbrem, muži si je lakovali kohlovým práškem, jehož barva, stejně jako ve starověkém Egyptě, odrážela jejich společenské postavení a také válečnické zkušenosti.
I elita ve staré Číně dbala na důkladnou manikúru. O Číňanech se říká, že jako první vytvořili kolem roku 3000 před naším letopočtem „lak“ na nehty ze směsi vaječných bílků, želatiny, vosku a přírodních barviv. Do této směsi si namáčeli nehty – čím delší, tím lepší. Tyto dlouhé, lesklé a barevné nehty, navíc chráněné bohatě zdobenými tepanými pouzdry, byly znakem bohatství a společenského postavení.
Archeologické nálezy ukazují, že ke zkracování nehtů se používaly malé kovové nožíky a k jejich čištění se používaly kovové tyčinky různých tvarů.
Středověká Evropa nebyla příznivcem zdobení nehtů, preferovala střídmost a umírněnost. Ale i tehdy byly pěstěné ruce známkou bohatství. V období renesance se evropské šlechtičny staraly o stav pokožky rukou a tvar nehtů, které si zkracovaly a leštily semišovou látkou. V této době si za oceánem jihoameričtí Inkové zdobili nehty obrázky orlů.
První opravdové manikúrní sady se v Evropě objevily až v osmnáctém století a vznikly na popud Ludvíka XVI., který vládl v letech 1774 až 1792. Jeho manželka Marie Antoinetta se o nehty starala nástrojem „lime à ongles“, podobným pilníku na nehty, vyrobenému z pemzy. Pemza byla opracována do tvaru připomínajícího tužku a používala se k ořezávání a tvarování okrajů nehtu.
Počátkem 19. století byla do manikúrních sad přidána známá tyčinka z pomerančového dřeva na zatlačování nehtové kůžičky, která se rychle rozšířila po celé Evropě. Devatenácté století bylo příznivé pro vývoj nových nástrojů speciálně určených pro péči o nehty. Péče o ruce a nehty až do jeho konce spočívala především v ošetřování vonnými olejíčky a leštění nehtů měkkými hadříky. S rozvojem moderních manikúrních pomůcek se na počátku dvacátého století objevila nabídka profesionální péče o ruce a nehty, nejprve jako součást kosmetických salonů, poté (spolu s rozmachem pedikúry) jako samostatné podniky, přístupné široké veřejnosti. Smirkový pilník, vytvořený jako alternativa kovového pilníku, umožňoval šetrnou úpravu nehtů a je stále velmi oblíbený a vhodný zejména pro péči o umělé nehty.
Barvení nehtů pomocí různých směsí však bylo stále zdlouhavé a nemělo žádnou výdrž. Barva na nehty, která vydrží, ještě čekala na svou příležitost.
První lak na nehty byl bezbarvý a objevil se v roce 1907. Změna přišla poněkud překvapivě ve 20. letech 20. století s rozvojem automobilového průmyslu – ženy si začaly lakovat nehty autolakem. V roce 1932 spatřil světlo světa první skutečně barevný lak na nehty – a rychle si získal srdce a především nehty žen. Nové odstíny, odlakovače, nástroje, to vše nabízelo možnost zvolit si libovolný styl a doplnit svůj outfit o barvu laku. Poprvé v historii nebyl vzhled nehtů podřízen společenskému postavení, i když samozřejmě podléhal módním trendům.
Do 30. let byla oblíbená francouzská manikúra, ale s novými typy laků se do popředí dostaly červené odstíny, které vydržely až do 50. let. V 60. letech byly v módě pastelové barvy inspirované rozvíjející se kulturou hippies, v 70. letech se velkým hitem staly umělé akrylové nehty s celou paletou barev a v 80. letech byly oblíbené výrazné tmavě červené a fialové odstíny. V 90. letech výrazné barvy opět vystřídala jemná francouzská manikúra a pozornost žen se obrátila k tónům červené, růžové a béžové.
Manikérské nástroje se před koncem minulého tisíciletí rozšířily o skleněný pilník, který je vhodný pro úpravu přírodních nehtů, protože je k nim nejšetrnější, a navíc vzhledem ke způsobu výroby je věčný. Nové tisíciletí přineslo nové techniky úpravy, prodlužování a zdobení nehtů, které se stále vyvíjejí a vytvářejí nekonečnou škálu možností, jak mohou nehty vypadat. Délka, tvar, barva, vzor, zdobení – dnes je díky kreativnímu nail artu možné cokoliv.
